- Amelie Mia Thermopolisvá
Luna (pokračování) Luna mě nese, Neznámo kam. Já už ale ležím doma, Dál do svého snu se propadám. - Amelie Mia Thermopolisová
Luna Za mými okny, tma se snáší. Tma do své černoty, Světlo vnáší. Sednu si k oknu, Ven na nebe se dívám. Oči se mi sice zaoráni, Ale zatím nezývám. Zářivá luna, Září do temné tmy. Postupně bude ubývat, Jak poplynou dny. Její paprsky, Zabloudí k mým oknům. Já dávám sbohem, Všem všedním dnů. S třpytivou lunou poluji, Popluji černou oblohou. Ti všichni tam dole, Ti už mě přivolat nemohou. Služebníci mé luny, Jako sníh třpytivý, Vítají mě u sebe, Na mě se usmívají. - Alienor Holubová
Strom Zasadíš semínko, vyroste strom. Počkej jen malinko, bude jak hrom. Bude krásný, bude zářit. Jak posvátný, se bude tvářit. Nemusí však tvářit se jen, neb posvátný on je. Září každou noc i den, přitom lidstvu vzkazuje. Až poslední spadne lístek, na zemi až přistane. Zhasne naděje vašich dítek, nikdo z vás tu nezůstane. Jen pár lidí jen vyvolený, katastrofu přežije. Nebude zatracený, ten kdo kouzelníkem je. Jenom lidé z této rasy, budou tady snít. Nastanou jim dobré časy, v blahobytu budou žít. Jedno dítko kouzelníků, semínko zas zaseje. Vyroste strom blahodíků, věčně potom tady je. Kouzelníci starají se, aby tady věčně byl. Kouzly o ně pečujíce, by ni jeden lístek neztratil. Jak předpověděl tak se stalo, kouzelníci zbyli tu. Ničeho nemají málo a žijí v blahobytu. O druhý strom starají se, pečlivěji než lidé o první. Ani lístek spadnout nenechají, nechtějí být jako lidé zavrhlí