-
Selena Enail Smithová / Síla Elementů
Vzduch Postavo, kde jsi? Jsi vůbec tady? Slyším tvůj hlas, který vítr nese. Cítím tvůj dech na svém těle. Jsi vítr, vzduch v mém těle, jež se každou chvíli dere. Jsi tornádo, jež se z nebe nese. Jsi cyklí³n, jež nám záda drbe. Jsi hurikán, jež nám domov bere. Tvá podoba není známa, a to nás láká do neznáma. -
Marylin Cuthbert
Útěk od života Vybraná společnost? Bezduché kalby. Moderní umění? Jeskynní malby. Moudrost a poznání? Zmizelo v dáli. A lásky vyznání? Jen se ti smáli. Cestička k životu? Cestička do pekla. A touha k návratu? Ráda jsi utekla. -
Selena Enail Smithová / Síla Elementů
Oheň Ohnivý mužícku, plný strachu. Ty jenž v ohni žiješ, a ohnivou vodu piješ. Každý tvůj dotek pln žáru, jenž i kameny mění v lávu, vodu mění v páru a kůži do trošky prachu. Pohlazení tvé je smrtelné a polibky tvé bolestné. I přes možnou smrt nám dáváš sílu, a očistcem tvým dovol mi, projít ohněm pekelným, má duše pak bude čistá a já už nebudu hříšná. -
Amelie Mia Thermopolisová
Luna Za mými okny, tma se snáší. Tma do své černoty, Světlo vnáší. Sednu si k oknu, Ven na nebe se dívám. Oči se mi sice zaoráni, Ale zatím nezývám. Zářivá luna, Září do temné tmy. Postupně bude ubývat, Jak poplynou dny. Její paprsky, Zabloudí k mým oknům. Já dávám sbohem, Všem všedním dnů. S třpytivou lunou poluji, Popluji černou oblohou. Ti všichni tam dole, Ti už mě přivolat nemohou. Služebníci mé luny, Jako sníh třpytivý, Vítají mě u sebe, Na mě se usmívají. -
Selena Enail Smithová
Klíč k srdci Klíč k srci u sebe mám, jen tak nikomu ho nevydám. Srdce je pro mě cenná věc a ty ho cizinče přijmout chceš? Leč nevíš ani jak vypadá a stále o něj naléháš. Pár nápověd ti dám, ať nazmar ti ho nevydám. Klíč k srdci není hmotná věc, je to jen prostý cit, leč každý v sobě ho má. Tento cit je vzácný dar a my jím mrháme nazmar. Tento cit je mocná věc jež tě skolí jak silná pěst. Tak co cizinče, už znáš tu věc? Tvá odpověč je správná, tím klíčem je láska. Láska, jež k srdci mému je klíč a ty ho ode -
Selena Enail Smithová / Síla Elementů
Voda Mořská vílo, nezvyklé krásy, voda je tvým živlem a ty jsi jak bohem. Bouře ti váže vlasy, povodeň ti přidává krásy, ale jak vypadáš asi. Ty jenž jsi známá jen v pohádkách, ale kvůli tvé podobě jsme v hádkách. Možná jsi jen pára, možná jen kapka deště, ale jsi tu s námi ještě? Možná už ti voda silu nedává a tvé kouzlo se pomalu rozplývá. -
Selena Enail Smithová / Síla Elementů
Země Země jsi silná a krásná zároveň. Tvé kořeny, jsou vlasy pod závojem. Kyprá půda pokožkou tvou jest, a my lidé, pouze špínou jest. Tvá síla je každému známa, vždyť propasti vedou do neznáma. Horká láva, tvé slzy jsou. Občas nám dáváš nenávist jsou najevo, a naše životy se otřesou. Avšak přijímáš nás do svého lůna zpět. My jsme tvé děti a ty naše matka jest. -
autor: Ota Galad Felkerion
Die Alone!!! I'm so sad I'm getting be mad As I lost my sweetheart I wanna fly like a ladybird In the sky where everything's blue I'm thinking about you Simple trend this is my end That I'll die alone ALONE!!! I'm almost dead I'm getting be lead As a dog on guidance Now! I feel like a worm In the ground where verything's dark I see only special mark Simply out this is my route That I'll die alone ALONE!!! -
Selena Enail Smithová
Drakobijec Hej lide milý a naslouchavý, vyslechněte příběh o Baubakovi. Baubak jež z chudého rodu byl a uživit svou rodinu se snažil. Smůla pro něj byla na denním pořádku a on toužil po novém začátku. Jednoho dne, tak jako vždycky, on vydal se do lesa pokácet břízky. Když byl s prací hotov a přemohl ho spánek, on ulehl na mech a ukolébal ho vánek. Když tu náhle, kde se vzalo, tu se vzalo, zvíře o němž se v bájích vyprávělo. Baubak polekán rychle vstal a zvířeti do očí se podíval. Před ním stanul hrozný d -
Amelie Mia Thermopolisvá
Luna (pokračování) Luna mě nese, Neznámo kam. Já už ale ležím doma, Dál do svého snu se propadám. -
Ashley Taylorová
Nejlepší je zapomenout. Úsměv plný nadějí, slzy štěstí padají, na šaty bílé ze sametu, jak vody živé z aksamitu. Zrada- ta se neodpouští, ona prochází tou mrazivou pouští. zářivou tmou, temným světlem, hledá správnou cestu- tu svou, ale bloudí světem. Měsíční krystal září v noci, na nebi si svítí už není jí pomoci už padá i kvítí. Růže pro věčnou lásku, Lilie pro něhu. K čemu to, když svůj život dává v sázku? Když topí se na břehu. Nemůže brečet, nemůže se smát, nesmí křičet, musí -
Marylin Cuthbert
Útěk od života Vybraná společnost? Bezduché kalby. Moderní umění? Jeskynní malby. Moudrost a poznání? Zmizelo v dáli. A lásky vyznání? Jen se ti smáli. Cestička k životu? Cestička do pekla. A touha k návratu? Ráda jsi utekla. -
Alienor Holubová
Strom Zasadíš semínko, vyroste strom. Počkej jen malinko, bude jak hrom. Bude krásný, bude zářit. Jak posvátný, se bude tvářit. Nemusí však tvářit se jen, neb posvátný on je. Září každou noc i den, přitom lidstvu vzkazuje. Až poslední spadne lístek, na zemi až přistane. Zhasne naděje vašich dítek, nikdo z vás tu nezůstane. Jen pár lidí jen vyvolený, katastrofu přežije. Nebude zatracený, ten kdo kouzelníkem je. Jenom lidé z této rasy, budou tady snít. Nastanou jim dobré časy, v blahobytu budou žít. Jedno dítko kouzelníků, semínko zas zaseje. Vyroste strom blahodíků, věčně potom tady je. Kouzelníci starají se, aby tady věčně byl. Kouzly o ně pečujíce, by ni jeden lístek neztratil. Jak předpověděl tak se stalo, kouzelníci zbyli tu. Ničeho nemají málo a žijí v blahobytu. O druhý strom starají se, pečlivěji než lidé o první. Ani lístek spadnout nenechají, nechtějí být jako lidé zavrhlí -
Amelie Mia Thermopolisová
Nehlučte děti! Ani muk! Povím vám příběh z lesních luk. Bude to příběh pohádkový, o mravencích a o cvrčkovi. V lesních lukách, Nedaleko od naší chaloupky. Žil kdysi cvrček, Který vybíhal hrát s housličkami na louky. Každá melodie, Linula se jako vítr. Když tu jednoho dne, Uslyšel ji mraveneček A rázem u něj byl jako vítr. Mraveneček uměl hrát na píšťalku, Taky chodíval hrát. Chodíval hrát beruškám, Každý brouček ho měl rád. Každý večer, Když se objevily červánky Sedával mraveneček na pařez A hrával na své píšťalinky. Když ho cvrček uviděl, Očkem si ho změřil Nahodil usměv na tvářičky Tak, že se mu ukázaly, Baculaté dolíčky. Nabídl mu místečko, Hned vedle sebe. Začali oba hrát. Jejich melodie Zahřála každé srdéčko. Všichni broučci vylezli Ze svých Teplých domečků. Utíkali na louku u mlýna, Kde mlynář mlel mouku. Udělali kolečko, Všichni malý dopředu. Někdo tančil, Někdo zpíval A každý se vesele usmíval. Od té doby, Každý večer, Line se z louky hudba. Kdyby jste tam zašly, Zaposlouchejte se Odpočívejte. A kdyby jste tam něco našly, Tak to zpět odevzdejte.