-
Šťastný je ten, kdo sní své sny, a je připraven zaplatit cenu, aby je realizoval.
Krásně upravila, vyfotila a citát v nadpisu dodala krásná nebelvírská studentka Elleanor Ronaelle. -
Špatně pozoroval život ten, kdo neviděl i ruku, která chrání tak, že usmrcuje.
Upravila a citát v nadpisu dodala nebelvírská studentka Elleanor Ronaelle. -
Nesmysl je, když děláte stejné věci stále dokola a přesto očekáváte různé výsledky.
Krásně upravila a citát v nadpisu dodala nebelvírská studentka Elleanor Ronaelle. -
Člověk není stvořen pro porážku. Člověk může být zničen, ale nikdy poražen.
Krásně upravila a citát v nadpisu dodala nebelvírská studentka Elleanor Ronaelle. -
Zastav se, představ si, co by mohlo být a snaž se to naplnit.
Krásně upravila a citát v nadpisu dodala nebelvírská studentka Elleanor Ronaelle. -
Pokrok? Ano - po kroku, po kroku...
Krásně vyfotila, upravila a citát v nadpisu dodala nebelvírská studentka Elleanor Ronaelle. -
Pouze velkým lidem přísluší mít velké chyby. A každý má představy o své velikosti
Vyfotila, upravila a citát v nadpisu dodala nebelvírská studentka Elleanor Ronaelle. -
Na lásce není půvabná zamilovanost srdce, ale rozporuplnost mezi srdcem a rozumem.
Vyfotila, upravila a citát v nadpisu dodala nebelvírská studentka Elleanor Ronaelle. -
Kopretinky
Mám mě rád.... Tady se ani trhat lístky nedali... -
Chramst
V popředí nádherný vlk a vzadu se tyčí irský hrad, tento obraz pro vás vytvořila Eillen McFir -
Motýli v Londýně
V pozadí Londýn, vpředu motýlci. Tento nádherný obraz taktéž stvořila naše nadaná studentka Eillen McFir -
![Lidská víla](./upload/userpics/Eillen_McFir_20070605.jpg "Lidská víla (1149 návštev, bodové hodnotenie 1.98) Tato "víla" je výrobou naší studentky Eillen McFir")
Lidská víla
Tato "víla" je výrobou naší studentky Eillen McFir -
![Prasinky do DV - Tajemná místnost](./upload/userpics/basen~5.jpg "Prasinky do DV - Tajemná místnost (1004 návštev) Jak jsem nedostal brigádu VII.
Tajemná místnost v Prasinkách
Vrátil jsem se od "...")
Prasinky do DV - Tajemná místnost
Jak jsem nedostal brigádu VII. Tajemná místnost v Prasinkách Vrátil jsem se od " Chytráka" na ošetřovnu zašel, litry krve doplněny, jako bych je našel. Kamarádu vrátil koště, od upíra získané, co ale když na mém účtu opět bída nastane? Naposledy do Prasinek, vydám se na brigádu, cestou na ni nasbírám si čerstvá jabka na sadu. Jdu pomalu, jabko chroupám, malinku si zajdu, na penízky v mysli doufám, jestli práci najdu. Napadají mě zlé chmury, jak zaplatit nájemné, když v tom náhle ocitám se v místnosti tak tajemné. Když jsem asi jabko jedl, jak jsem sadem kráčel, propadl se do místnosti, jejž bych sotva našel. V té místnosti jedny dverě, co za nimy čeká? Pomyšlení na nejhorší, dost mě k smri leká. Naštestí se uklidňuji:, "Neblbánkuj prostě, vidíš že tam přede dveřmi, leží dobré koště. Popadl jsem koště dlaní, pevně proutky sevřel, druhou rokou kliku popad a dveře otevřel. Další místnost, spíše tunel jedna židle jedna skřín, na ní napsán nápis prostý létací je tady sín. Pod ním drobným písmem stojí začni vskutku od píky, nasedni si na koštátko, zkus si chytnout terčíky. Nasednul jsem na koštátko, vyletěl na dráhu hned, podařilo se mi chytit terčíků čtyřicet pět. Myslím si to špatné není, ale dosti radovánek, na brigádu musíš zajít, po práci pak sladký spánek. Zaparkoval jsem pak koště, proutky jsem mu očistil, nevím, zda -li dostanu se do Prasinek za pár chvil. Projdu dveřmi, ty pak zavřu, kostě na zem pokládám, za odchodem do Prasinek, k rychlosti se nabádám. Nyní zase nové dveře tyčí se tu ze šera, projdu jimi, v Prasinkách jsem, no, není to nádhera? K agentuře Žlutá tlapa, rovnou jsem se vypravil, nechápu co zas se stalo, čím jsem si to zavařil? Vejdu přímo, slušně zdravím kapsy plné jablíček, v tom na moji smělou hlavu, dopadl tvrdý políček. "Kdepak jsi k těm jabkům přišel?" tázal se pan vedoucí, já jsem strachy pravdu řekl vida pohled vědoucí. "Prosím, jabka natrhal jsem v krásném sadu za lesem." Pan vedoucí nezdál se mi, odpovědí potěšen. "To je můj sad, nezdárníče!" vedoucí začal hromovat, " Jak ses mohl opovážit, jablka si natrhat!" "Nyní žádáš o brigádu, co pak Ti dám za práci, vypadni neb přetáhnu Tě, rob si z jiných legraci!" Zase malér, to je špatné, další věc tak hrozná, copak všechna jablka, ten vydřiduch si pozná? Na malého ležáčka v hospůdce se zastavuji, na brigády v Prasinkách pozvolna pak rezignuji. Není mi tu zjevně přáno, abych peníz vydělal si. Vrátil jsem se proto k Tlapě - vedoucího poslal kamsi ! autor: Ladard Papulka -
Prasinky do DV - U chytráka
Jak jsem nedostal brigádu VI. U chytráka Při posledním pokusu svém zajistit si brigádu, to jsem v ringu koště zlomil a zas skončil o hladu. Kamarád co koště půjčil, nezlobil se na mě, ani koště nechtěl vrátit, prý jsem jednal správně. Říkal jsem si, je tak hodný, srdíčko na pravém místě, nemůže být za mně skodný, kosťátko mu vrátím jistě! Na brigádu do Prasinek, vyrážím tak po šesté, uhýbám všem nástrahám, co čekají při cestě. "Nechvalme dne před večerem ", poučení moudré říká, stavil jsem se " U chytráka" nebyla to, myslím klika. V místnosti té budovi všude měkké koberce, ze zdi Vás pak osloví zajímavá inzerce. Prodám hábit! Koupím stěně! Hledám kamaráda! Inzerce na celé stěně, to byla ta zrada. Probírám se inzeráty, snad na kostě narazím. Pak jsem jedem nápis našel ve čtení se zarazím. " Prodám koště, značka spěchá, proutky dobré, rychlý let!" Cena není uvedena, ale to ať vezme čert. " Pošli sovu, dohodnem se." Dál se v inzerátu píše, "Dostaneš ho velmi levně, jsi- li člověk z živé říše" Poslal jsem svou sovičku s rychlou odpovědí. Když v tom vidím, jak u stropu netopýrek sedí. Ma sovička, co jsem poslal, po chvíli pak vrátila se, koukám na ní, moje psaní na nožičce třepetá se. Volám na ni: Soví paní, co pak si to provedla?" Ona vzlétla směrem vzhůru pak k netopýru přisedla. Netopýr si psaní převzal, aniž by ji odměnil, jak pak klouzal směrem ke mně v upíra se proměnil . "Pošta došla, drahý pane! upír ke mě prohodill, kdybych věděl komu píšu, pergamen bych zahodil. "Dostaněš ho velmi levně, jak jsem říkal prve, ty však mi dáš na oplátku na dva litry krve." " Beru pane, když to chcete, nedáte - li jinak, hlavně mě moc nekousněte, pak vypijte ten dryák." "Nebudu Vás kousat pane, tady máte špendlík, tím si ruku rozškrábejte, nachytejte plný rendlík." Vzal jsem od něj špendlík ostrý, i rendlíček na mou krev, zaťal špendlík do své žíly, dva litry tu byly hned. " Děkuji Vám, pane milý, za ten plný rendlík, vypiju ho na počkání, neb jsem velký jedlík." "Nyní vemte koště svoje, poctivě jste zaplatil." Já jsem koště rychle popad, od "Chytráka" se vytratil. Mátožně se posunuji do ústředí Žluté tlapy, pan vedoucí vyhodil mě prý nejsem odpočatý. Nemám dosti síly nato abych se vykrucoval, tak jsem opět, aspoň dneska, s pracováním skoncoval. autor: Ladard Papulka -
![Prasinky do DV - Silácký rink](./upload/userpics/basen~3.jpg "Prasinky do DV - Silácký rink (947 návštev) Jak jsem nedostal brigádu V.
Silácký ring
Po návštěvě " U tří koštat"
r...")
Prasinky do DV - Silácký rink
Jak jsem nedostal brigádu V. Silácký ring Po návštěvě " U tří koštat" rychle jsem se zotavil a zas rychle na brigádu, do Prasinek vyrazil. Procházím se po Prasinkách, mám výbornou náladu, když v tom do mě někdo strčil a srabácky ze zadu! Otočím se , na mou věru zatvářím se hrdě, byl to student Zmijozelu, oči barvy krve. " Co tu chodíš po Prasinkách, ty mudlovský šmejde, jestli rychle nevypadneš, ránu schytáš hnedle." Kouká na mě s pohrdáním, já zas koukám z hora jeho pěsti sevřené jsou, obličej - tvář trolla. Volám na něj:" Co si myslíš, že vystupuješ tu jak král?" A on na mne hrubým hlasem dál neslušné věci řval. " Neřvi na mě hadí muži, tady se prát nechci, vidíš nápis - Silácký ring- tam dostaneš lekci!" Slyšeli to lidé další, zastavily kroky svoje. Ctěli vidět drsný zápas, jen tak - bez zbroje. Vstoupili jsme do arény, do kruhového ringu, volám na něj:" Připraven jsem, ukaž se, ty Kingu!" Hodil po mě kalamářem, já jsem hbitě uhnul, popadl jsem rychle koště a na něj se vrhnul. O hřbet jeho přerazil jsem toto koště k létací, on se potom, chudák malá, omráčeně potácí. " Nebudeš se povyšovat, nad nebohé chudáky!" Proto jsem mu ještě vsypal, za plášť žravé slimáky. " Nastačí ti jedna várka? Teč přijde hned druhá!" On však na mě nečeká a pryč z ringu zdrhá. Obecenstvo právem jásá, jsou to lidé slušní. " Dobře ti tak", volají naň: "Zmijozelům učni!" Obléknu se, vyjdu z ringu, pro koště se trápím, bylo mi jen zapůjčeno, jak pak ho teč splatím? Pan vedoucí v Žluté tlapě, přivítal mne prostě: " K dnešní práci, hochu milý, potřebuješ koště. Ale pane, já ho nemám, neboť jsem ho zlomil, o hřbet neurvalcův, ve dví ho přelomil." Vedoucí se zachechtal , řekl:" To máš smůlu, dnes sis mohl přivydělat galeonů fůru!" "To už není vážně pravda, jakou stále smůlu mám!" Pozdravím a potom plačky zpátku na hrad utíkám. Celou cestu stěžuju si: " To je skrátka k nevíře! K čemu je mi, že v mé hrudi tluče srdce rytíře." Zas brigádu nedostal jsem, zkazí mi to spánek, proto sedám ke stolečku a tím končí můj článek! autor: Ladard Papulka
