Prasinky do DV - Silácký rink

Jak jsem nedostal brigádu V.

Silácký ring


Po návštěvě " U tří koštat"
rychle jsem se zotavil
a zas rychle na brigádu,
do Prasinek vyrazil.

Procházím se po Prasinkách,
mám výbornou náladu,
když v tom do mě někdo strčil
a srabácky ze zadu!

Otočím se , na mou věru
zatvářím se hrdě,
byl to student Zmijozelu,
oči barvy krve.

" Co tu chodíš po Prasinkách,
ty mudlovský šmejde,
jestli rychle nevypadneš,
ránu schytáš hnedle."

Kouká na mě s pohrdáním,
já zas koukám z hora
jeho pěsti sevřené jsou,
obličej - tvář trolla.

Volám na něj:" Co si myslíš,
že vystupuješ tu jak král?"
A on na mne hrubým hlasem
dál neslušné věci řval.

" Neřvi na mě hadí muži,
tady se prát nechci,
vidíš nápis - Silácký ring-
tam dostaneš lekci!"

Slyšeli to lidé další,
zastavily kroky svoje.
Ctěli vidět drsný zápas,
jen tak - bez zbroje.

Vstoupili jsme do arény,
do kruhového ringu,
volám na něj:" Připraven jsem,
ukaž se, ty Kingu!"

Hodil po mě kalamářem,
já jsem hbitě uhnul,
popadl jsem rychle koště
a na něj se vrhnul.

O hřbet jeho přerazil jsem
toto koště k létací,
on se potom, chudák malá,
omráčeně potácí.

" Nebudeš se povyšovat,
nad nebohé chudáky!"
Proto jsem mu ještě vsypal,
za plášť žravé slimáky.

" Nastačí ti jedna várka?
Teč přijde hned druhá!"
On však na mě nečeká
a pryč z ringu zdrhá.

Obecenstvo právem jásá,
jsou to lidé slušní.
" Dobře ti tak", volají naň:
"Zmijozelům učni!"

Obléknu se, vyjdu z ringu,
pro koště se trápím,
bylo mi jen zapůjčeno,
jak pak ho teč splatím?

Pan vedoucí v Žluté tlapě,
přivítal mne prostě:
" K dnešní práci, hochu milý,
potřebuješ koště.

Ale pane, já ho nemám,
neboť jsem ho zlomil,
o hřbet neurvalcův,
ve dví ho přelomil."

Vedoucí se zachechtal ,
řekl:" To máš smůlu,
dnes sis mohl přivydělat
galeonů fůru!"

"To už není vážně pravda,
jakou stále smůlu mám!"
Pozdravím a potom plačky
zpátku na hrad utíkám.


Celou cestu stěžuju si:
" To je skrátka k nevíře!
K čemu je mi, že v mé hrudi
tluče srdce rytíře."

Zas brigádu nedostal jsem,
zkazí mi to spánek,
proto sedám ke stolečku
a tím končí můj článek!

autor: Ladard Papulka