Amelie Mia Thermopolisová

Luna

Za mými okny,
tma se snáší.
Tma do své černoty,
Světlo vnáší.

Sednu si k oknu,
Ven na nebe se dívám.
Oči se mi sice zaoráni,
Ale zatím nezývám.

Zářivá luna,
Září do temné tmy.
Postupně bude ubývat,
Jak poplynou dny.

Její paprsky,
Zabloudí k mým oknům.
Já dávám sbohem,
Všem všedním dnů.

S třpytivou lunou poluji,
Popluji černou oblohou.
Ti všichni tam dole,
Ti už mě přivolat nemohou.

Služebníci mé luny,
Jako sníh třpytivý,
Vítají mě u sebe,
Na mě se usmívají.