Úsměv plný nadějí,
slzy štěstí padají,
na šaty bílé ze sametu,
jak vody živé z aksamitu.
Zrada- ta se neodpouští,
ona prochází tou mrazivou pouští.
zářivou tmou,
temným světlem,
hledá správnou cestu- tu svou,
ale bloudí světem.
Měsíční krystal září v noci,
na nebi si svítí už není jí pomoci už padá i kvítí.
Růže pro věčnou lásku,
Lilie pro něhu.
K čemu to, když svůj život dává v sázku?
Když topí se na břehu.
Nemůže brečet, nemůže se smát,
nesmí křičet, musí
