-
Prasinky do DV - U Dobyté věže
Kouzelnické šachy Zašel jsem si k Žluté tlapě, bych si svršky vydělal, když v tom na mne cizí hlásek z velké výšky zavolal. "Studentíku, zastav kroky, kašli těd na prachy, projdi směle těmi dveřmi, zahrajem si šachy." Zastavím se, zamyslím se, potom stisknu kliku, projít dveřmi je už poté dílem okamžiku. Jak jsem vešel, otočím se, abych zavřel dveře, nad nimi tu psáno stojí: "U DOBYTÉ VĚŽE " V potemnělé místnosti, kam jsem právě vstoupil, nechce nikdo, díky Bohu, abych šachy koupil. Opět slyším cizí hlásek, který mne sem vlákal, nabádá mne nyní ale, abych se neflákal. " Rychle schody vyjdi vzhůru, honem něž se rozední, potom v pravo ke třetímu stolu rychle přisedni." Poslechl jsem hlásek znovu rychle schody vyběhl, poté jak mi hlásek radil ke stolečku usedl. Hráčský stolek kulatý byl, umístěný v rohu, na něm šachy vyrovnány, z bronzového kovu. Rozehrál jsem partii, soupeře v ní porazil, pak na brigádu pozdě přišel - vedoucí mne vyrazil! Autor: Ladard Papulka -
Deník Ferdinanda - Mintaka Orionis (originál - v hadím jazyce)
ssSsss ss Ššsss sssss ssšŠsSS SSs sssssSš sssšš Sssss sss sss sssSsss ssssSŠ ssssss šsssssš ššsšššssSS ssss ssssss sss s ssssšš ŠssSsšš sssssss ssss ssss ssssss sss sssss ssss sssssssss ssssssssssssss ssssssss sssss ssssss sssss ssssssS ssss ssss sssssss ss ššsssss ssss sssssssŠš ssss ssssssssss ssssS sssss ssssš S ssss sssss sssssss ss šssssššššss sSSS ŠŠ ssss sss ssss ssssss sssš ššš šš ššš ššš šš ššššš šššššš sššs šsšsš sšsš sšsš sšsssss sssssš sšsš sšsšS Sssss sssss šš ššššššš šššššss ssšsšsŠ šŠsss ssssss ssss Ssssss sss Šss S s sss ssss sss ssssss ssssssss ssšsš sšsš sšsš sssššššs šsss sssss ssšŠsSS SSs sssssSš sssšš Sssss sss sss sssSsss ssssSŠ ssssss šsssssš ššsšššssSS ssss ssssss sss s ssssšš ŠssSsšš sssssss ssss ssss ssssss sss sssss ssss sssssssss ssssssssssssss ssssssss sssss ssssss sssss ssssssS ssss ssss sssssss ss ššsssss ssss sssssssŠš ssss ssssssssss ssssS sssss ssssš S ssss sssss sssssss ss šssssššššss sSSS ŠŠ ssss sss ssss ssssss sssš ššš šš ššš ššš šš ššššš šššššš sššs šsšsš sšsš sšsš sšsssss sssssš sšsš sšsšS S ssŠššš šSS ssss sssss šš ššššššš šššššss ssšsšsŠ šŠsss ssssss ssss Ssssss s sss ssss sss ssssss ssssssss ssšsš sšsš sšsš sssššššs šsss sssss ssšŠsSS SSs sssssSš sssšš Sssss sss sss sssSsss ssssSŠ ssssss šsssssš ššsšššssSS ssss ssssss sss s ssssšš ŠssSsšš sssssss ssss ssss ssssss sss sssss ssss sssssssss ssssssssssssss ssssssss sssss ssssss sssss ssssssS ssss ssss sssssss ss ššsssss ssss sssssssŠš ssss ssssssssss ssssS sssss ssssš S ssss sssss sssssss ss šssssššššss sSSS ŠŠ ssss sss ssss ssssss sssš ššš šš ššš ššš šš ššššš šššššš sššs šsšsš sšsš sšsš sšsssss sssssš sšsš sšsšS Sssss sssss šš ššššššš šššššss ssšsšsŠ šŠsss ssssss ssss Ssssss s sss ssss sss ssssss ssssssss ssšsš sšsš sšsš sssššššs šsss sssss ssšŠsSS SSs sssssSš sssšš Sssss sss sss sssSsss ssssSŠ ssssss šsssssš ššsšššssSS ssss ssssss sss s ssssšš ŠssSsšš sssssss ssss ssss ssssss sss sssss ssss sssssssss ssssssssssssss ssssssss sssss ssssss sssss ssssssS ssss ssss sssssss ss ššsssss ssss sssssssŠš ssss ssssssssss ssssS sssss ssssš S ssss sssss sssssss ss šssssššššss sSSS ŠŠ ssss sss ssss ssssss sssš ššš šš ššš ššš šš ššššš šššššš sššs šsšsš sšsš sšsš sšsssss sssssš sšsš sšsšS Sssss sssss šš ššššššš šššššss ssšsšsŠ šŠsss ssss SSšš s ss šs ss ssss Ssssss s sss ssss sss ssssss ssssssss ssšsš sšsš sšsš sssššššs šsss sssss ssšŠsSS SSs sssssSš sssšš Sssss sss sss sssSsss ssssSŠ ssssss šsssssš ššsšššssSS ssss ssssss sss s ssssšš ŠssSsšš sssssss ssss ssss ssssss sss sssss ssss sssssssss ssssssssssssss ssssssss sssss ssssss sssss ssssssS ssss ssss sssssss ss ššsssss ssss sssssssŠš ssss ssssssssss ssssS sssss ssssš S ssss sssss sssssss ss šssssššššss sSSS ŠŠ ssss sss ssss ssssss sssš ššš šš ššš ššš šš ššššš šššššš sššs šsšsš sšsš sšsš sšsssss sssssš sšsš sšsšS Sssss sssss šš ššššššš šššššss ssšsšsŠ šŠsss ssssss ssss Ssssss s sss ssss sss ssssss ssssssss ssšsš sšsš sšsš sssššššs šsss sssss ssšŠsSS SSs sssssSš sssšš Sssss sss sss sssSsss ssssSŠ ss ssŠ SsŠ s ssss šsssssš ššsšššssSS ssss ssssss sss s ssssšš ŠssSsšš sssssss ssss ssss ssssss sss sssss ssss sssssssss ssssssssssssss ssssssss sssss ssssss sssss ssssssS ssss ssss sssssss ss ššsssss ssss sssssssŠš ssss ssssssssss ssssS sssss ssssš S ssss sssss sssssss ss šssssššššss sSSS ŠŠ ssss sss ssss ssssss sssš ššš šš ššš ššš šš ššššš šššššš sššs šsšsš sšsš sšsš sšsssss sssssš sšsš sšsšS Sssss sssss šš ššššššš šššššss ssšsšsŠ šŠsss ssssss ssss Ssssss s sss ssss sss ssssss ssssssss ssšsš sšsš sšsš sssššššs šsss Sššss Šss sssss ssšŠsSS SSs sssssSš sssšš Sssss sss sss sssSsss ssssSŠ ssssss šsssssš ššsšššssSS ssss ssssss sss s ssssšš ŠssSsšš sssssss ssss ssss ssssss sss sssss ssss sssssssss ssssssssssssss ssssssss sssss ssssss sssss ssssssS ssss ssss sssssss ss ššsssss ssss sssssssŠš ssss ssssssssss ssssS sssss ssssš S ssss sssss sssssss ss šssssššššss sSSS ŠŠ ssss sss ssss ssssss sssš ššš šš ššš ššš šš ššššš šššššš sššs šsšsš sšsš sšsš sšsssss sssssš sšsš sšsšS Sssss sssss šš ššššššš šššššss ssšsšsŠ šŠsss ssssss ssss Ssssss s sss ssss sss ssssss ssssssss ssšsš sšsš sšsš sssššššs šsss sssss ssšŠsSS SSs sssssSš sssšš Sssss sss sss sssSsss ssssSŠ ssssss šsssssš ššsšššssSS ssss ssssss sss s ssssšš ŠssSsšš sssssss ssss ssss ssssss sss sssss ssss sssssssss ssssssssssssss ssssssss sssss ssssss sssss ssssssS ssss ssss sssssss ss ššsssss ssss sssssssŠš ssss ssssssssss ssssS sssss ssssš S ssss sssss sssssss ss šssssššššss sSSS ŠŠ ssss sss ssss ssssss sssš ššš šš ššš ššš šš ššššš šššššš sššs šsšsš sšsš sšsš sšsssss sssssš sšsš sšsšS Sssss sssss šš ššššššš šššššss ssšsšsŠ šŠsss ssssss ssss Ssssss s sss sss SSŠš Sssssš s sss ssssss ssssssss ssšsš sšsš sšsš sssššššs šsss sssss ssšŠsSS SSs sssssSš sssšš Sssss sss sss sssSsss ssssSŠ ssssss šsssssš ššsšššssSS ssss ssssss sss s ssssšš ŠssSsšš sssssss ssss ssss ssssss sss sssss ssss sssssssss ssssssssssssss ssssssss sssss ssssss sssss ssssssS ssss ssss sssssss ss ššsssss ssss sssssssŠš ssss ssssssssss ssssS sssss ssssš S ssss sssss sssssss ss šssssššššss sSSS ŠŠ ssss sss ssss ssssss sssš ššš šš ššš ššš šš ššššš šššššš sššs šsšsš sšsš sšsš sšsssss sssssš sšsš sšsšS Sssss sssss šš ššššššš šššššss ssšsšsŠ šŠsss ssssss ssss Ssssss s sss ssss sss ssssss ssssssss ssšsš sšsš sšsš sssššššs šsss -
![Prasinky do DV - Silácký rink](./upload/userpics/basen~3.jpg "Prasinky do DV - Silácký rink (941 visits) Jak jsem nedostal brigádu V.
Silácký ring
Po návštěvě " U tří koštat"
r...")
Prasinky do DV - Silácký rink
Jak jsem nedostal brigádu V. Silácký ring Po návštěvě " U tří koštat" rychle jsem se zotavil a zas rychle na brigádu, do Prasinek vyrazil. Procházím se po Prasinkách, mám výbornou náladu, když v tom do mě někdo strčil a srabácky ze zadu! Otočím se , na mou věru zatvářím se hrdě, byl to student Zmijozelu, oči barvy krve. " Co tu chodíš po Prasinkách, ty mudlovský šmejde, jestli rychle nevypadneš, ránu schytáš hnedle." Kouká na mě s pohrdáním, já zas koukám z hora jeho pěsti sevřené jsou, obličej - tvář trolla. Volám na něj:" Co si myslíš, že vystupuješ tu jak král?" A on na mne hrubým hlasem dál neslušné věci řval. " Neřvi na mě hadí muži, tady se prát nechci, vidíš nápis - Silácký ring- tam dostaneš lekci!" Slyšeli to lidé další, zastavily kroky svoje. Ctěli vidět drsný zápas, jen tak - bez zbroje. Vstoupili jsme do arény, do kruhového ringu, volám na něj:" Připraven jsem, ukaž se, ty Kingu!" Hodil po mě kalamářem, já jsem hbitě uhnul, popadl jsem rychle koště a na něj se vrhnul. O hřbet jeho přerazil jsem toto koště k létací, on se potom, chudák malá, omráčeně potácí. " Nebudeš se povyšovat, nad nebohé chudáky!" Proto jsem mu ještě vsypal, za plášť žravé slimáky. " Nastačí ti jedna várka? Teč přijde hned druhá!" On však na mě nečeká a pryč z ringu zdrhá. Obecenstvo právem jásá, jsou to lidé slušní. " Dobře ti tak", volají naň: "Zmijozelům učni!" Obléknu se, vyjdu z ringu, pro koště se trápím, bylo mi jen zapůjčeno, jak pak ho teč splatím? Pan vedoucí v Žluté tlapě, přivítal mne prostě: " K dnešní práci, hochu milý, potřebuješ koště. Ale pane, já ho nemám, neboť jsem ho zlomil, o hřbet neurvalcův, ve dví ho přelomil." Vedoucí se zachechtal , řekl:" To máš smůlu, dnes sis mohl přivydělat galeonů fůru!" "To už není vážně pravda, jakou stále smůlu mám!" Pozdravím a potom plačky zpátku na hrad utíkám. Celou cestu stěžuju si: " To je skrátka k nevíře! K čemu je mi, že v mé hrudi tluče srdce rytíře." Zas brigádu nedostal jsem, zkazí mi to spánek, proto sedám ke stolečku a tím končí můj článek! autor: Ladard Papulka -
Prasinky do DV - Dáblova jáma
čŽáblova jáma aneb jak jsem ani tentokrát nepřišel na brigádu Říkala mi jedna známá, v Bradavickém hradu, že v Prasinkách jáma leží a je v ní plnu hadů. Nejsou to prý hadi živí, jen čŽáblovo osidlo, co si chudé studenty za potravu vyhlídlo. Chceš li jíti do Prasinek z hradu na brigádu, dej si pozor, zmizelo tam mnoho kamarádů. Neposlech jsem varování, dané v dobré víře, vykročil jsem směle, rychle, přímo k téhhle díře. Před ní z jedle nápis hlásá: Chytrost je tvá možná spása. Máš li v mozku chytrý podklad, čeká tě tu tajný poklad. Jsi li hloupý pozor dej, čteš si dále z jedle radši rychle utíkej život stratíš hnedle, Myslím si , já hloupý nejsem, do jámy se vrhám uhodl jsem její slovo, z pokladem pak zdrhám. Bertíkovy fazolky, které jsem tu našel, zastril jsem do pusy a dostal jsem kašel. Když jsem přišel na brigádu, zakašlal jsem pozdrav, vedoucí zas vyhodil mě- prý nejdřív se ozdrav! autor: Ladard Papulka -
Prasinky do DV - U chytráka
Jak jsem nedostal brigádu VI. U chytráka Při posledním pokusu svém zajistit si brigádu, to jsem v ringu koště zlomil a zas skončil o hladu. Kamarád co koště půjčil, nezlobil se na mě, ani koště nechtěl vrátit, prý jsem jednal správně. Říkal jsem si, je tak hodný, srdíčko na pravém místě, nemůže být za mně skodný, kosťátko mu vrátím jistě! Na brigádu do Prasinek, vyrážím tak po šesté, uhýbám všem nástrahám, co čekají při cestě. "Nechvalme dne před večerem ", poučení moudré říká, stavil jsem se " U chytráka" nebyla to, myslím klika. V místnosti té budovi všude měkké koberce, ze zdi Vás pak osloví zajímavá inzerce. Prodám hábit! Koupím stěně! Hledám kamaráda! Inzerce na celé stěně, to byla ta zrada. Probírám se inzeráty, snad na kostě narazím. Pak jsem jedem nápis našel ve čtení se zarazím. " Prodám koště, značka spěchá, proutky dobré, rychlý let!" Cena není uvedena, ale to ať vezme čert. " Pošli sovu, dohodnem se." Dál se v inzerátu píše, "Dostaneš ho velmi levně, jsi- li člověk z živé říše" Poslal jsem svou sovičku s rychlou odpovědí. Když v tom vidím, jak u stropu netopýrek sedí. Ma sovička, co jsem poslal, po chvíli pak vrátila se, koukám na ní, moje psaní na nožičce třepetá se. Volám na ni: Soví paní, co pak si to provedla?" Ona vzlétla směrem vzhůru pak k netopýru přisedla. Netopýr si psaní převzal, aniž by ji odměnil, jak pak klouzal směrem ke mně v upíra se proměnil . "Pošta došla, drahý pane! upír ke mě prohodill, kdybych věděl komu píšu, pergamen bych zahodil. "Dostaněš ho velmi levně, jak jsem říkal prve, ty však mi dáš na oplátku na dva litry krve." " Beru pane, když to chcete, nedáte - li jinak, hlavně mě moc nekousněte, pak vypijte ten dryák." "Nebudu Vás kousat pane, tady máte špendlík, tím si ruku rozškrábejte, nachytejte plný rendlík." Vzal jsem od něj špendlík ostrý, i rendlíček na mou krev, zaťal špendlík do své žíly, dva litry tu byly hned. " Děkuji Vám, pane milý, za ten plný rendlík, vypiju ho na počkání, neb jsem velký jedlík." "Nyní vemte koště svoje, poctivě jste zaplatil." Já jsem koště rychle popad, od "Chytráka" se vytratil. Mátožně se posunuji do ústředí Žluté tlapy, pan vedoucí vyhodil mě prý nejsem odpočatý. Nemám dosti síly nato abych se vykrucoval, tak jsem opět, aspoň dneska, s pracováním skoncoval. autor: Ladard Papulka -
Školní hymna
Bradavice otvírají pro Tebe své brány všichni mladí kouzelníci mezi nás jsou zváni, Sovičkou ti dopis přišel, jistě Tě moc potěšil, neboť tím je prokázaná přítomnost kouzelných sil. Na expres tak rychle sedni, oblékni si hábit, po výstupu se pak postav, kam Ti řekne Hagrid. ref. Bradavice otvírají pro Tebe své brány všichni mladí kouzelníci mezi nás jsou zváni, Celou cestu k naší škole pozoruj tu nádheru, jak se Hogwarts zrcadlejí v našem krásném jezeru. Moudrý klobouk rozhodnBradavice otvírají pro Tebe své brány všichni mladí kouzelníci mezi nás jsou zváni, Sovičkou ti dopis přišel, jistě Tě moc potěšil, neboť tím je prokázaná přítomnost kouzelných sil. Na expres tak rychle sedni, oblékni si hábit, po výstupu se pak postav, kam Ti řekne Hagrid. ref. Bradavice otvírají pro Tebe své brány všichni mladí kouzelníci mezi nás jsou zváni, Celou cestu k naší škole pozoruj tu nádheru, jak se Hogwarts zrcadlejí v našem krásném jezeru. Moudrý klobouk rozhodne se kam tě poté zařadí, každá kolej příjme žáčky, co její krev omladí. ref: Bradavice otvírají pro Tebe své brány všichni mladí kouzelníci mezi nás jsou zváni, Po večerním hodokvasu, ocitneš se v koleji, kde ti nový spolužáci, oslavnou í³du zapějí. Pilně studuj spolu s námi, bratry kouzelníky, po výuce zbyde čásek, také na žertíky. ref. Bradavice otvírají pro Tebe své brány všichni mladí kouzelníci mezi nás jsou zváni, Nechovej se nikdy podle, neprováděj žádnou lest, věz, že býti v Bradavicích, znamená dost velkou čest! ref. Bradavice otvírají pro Tebe své brány všichni mladí kouzelníci mezi nás jsou zváni ref. Bradavice otvírají pro Tebe své brány všichni mladí kouzelníci mezi nás jsou zváni autor: Ladard Papulka -
![Prasinky do DV - Tajemná místnost](./upload/userpics/basen~5.jpg "Prasinky do DV - Tajemná místnost (1004 visits) Jak jsem nedostal brigádu VII.
Tajemná místnost v Prasinkách
Vrátil jsem se od "...")
Prasinky do DV - Tajemná místnost
Jak jsem nedostal brigádu VII. Tajemná místnost v Prasinkách Vrátil jsem se od " Chytráka" na ošetřovnu zašel, litry krve doplněny, jako bych je našel. Kamarádu vrátil koště, od upíra získané, co ale když na mém účtu opět bída nastane? Naposledy do Prasinek, vydám se na brigádu, cestou na ni nasbírám si čerstvá jabka na sadu. Jdu pomalu, jabko chroupám, malinku si zajdu, na penízky v mysli doufám, jestli práci najdu. Napadají mě zlé chmury, jak zaplatit nájemné, když v tom náhle ocitám se v místnosti tak tajemné. Když jsem asi jabko jedl, jak jsem sadem kráčel, propadl se do místnosti, jejž bych sotva našel. V té místnosti jedny dverě, co za nimy čeká? Pomyšlení na nejhorší, dost mě k smri leká. Naštestí se uklidňuji:, "Neblbánkuj prostě, vidíš že tam přede dveřmi, leží dobré koště. Popadl jsem koště dlaní, pevně proutky sevřel, druhou rokou kliku popad a dveře otevřel. Další místnost, spíše tunel jedna židle jedna skřín, na ní napsán nápis prostý létací je tady sín. Pod ním drobným písmem stojí začni vskutku od píky, nasedni si na koštátko, zkus si chytnout terčíky. Nasednul jsem na koštátko, vyletěl na dráhu hned, podařilo se mi chytit terčíků čtyřicet pět. Myslím si to špatné není, ale dosti radovánek, na brigádu musíš zajít, po práci pak sladký spánek. Zaparkoval jsem pak koště, proutky jsem mu očistil, nevím, zda -li dostanu se do Prasinek za pár chvil. Projdu dveřmi, ty pak zavřu, kostě na zem pokládám, za odchodem do Prasinek, k rychlosti se nabádám. Nyní zase nové dveře tyčí se tu ze šera, projdu jimi, v Prasinkách jsem, no, není to nádhera? K agentuře Žlutá tlapa, rovnou jsem se vypravil, nechápu co zas se stalo, čím jsem si to zavařil? Vejdu přímo, slušně zdravím kapsy plné jablíček, v tom na moji smělou hlavu, dopadl tvrdý políček. "Kdepak jsi k těm jabkům přišel?" tázal se pan vedoucí, já jsem strachy pravdu řekl vida pohled vědoucí. "Prosím, jabka natrhal jsem v krásném sadu za lesem." Pan vedoucí nezdál se mi, odpovědí potěšen. "To je můj sad, nezdárníče!" vedoucí začal hromovat, " Jak ses mohl opovážit, jablka si natrhat!" "Nyní žádáš o brigádu, co pak Ti dám za práci, vypadni neb přetáhnu Tě, rob si z jiných legraci!" Zase malér, to je špatné, další věc tak hrozná, copak všechna jablka, ten vydřiduch si pozná? Na malého ležáčka v hospůdce se zastavuji, na brigády v Prasinkách pozvolna pak rezignuji. Není mi tu zjevně přáno, abych peníz vydělal si. Vrátil jsem se proto k Tlapě - vedoucího poslal kamsi ! autor: Ladard Papulka -
Prasinky do DV - Zakázaný les
Jak jsem nedostal brigádu III. Zakázaný les Při návštěvě skřetí banky, v rámci konta prohlídky, zjistil jsem, nemám prachy, neradostné vyhlídky. Jediné co zachrání mne, bodouctnost jsem zvěstoval, musím jíti do Prasinek, bych tam tvrdě pracoval. Vyhnu já se čŽáblí jámě a šachy hrát nebudu, pujdu rovnou k Žluté tlapě, tam si peníz vybudu. Kručí strašně břicho moje, kňučí jak hladový pes, však na cestě je další z nástrach Zakázaný les! Nebojím se vstoupit do něj, na pavouky dupnu, bude-li mi štěstí přáti i veverku slupnu. Vyhnul jsem se Veldrinovi, co provází v lese, nebylo to nijak těžké, chrápal na pasece. Měl jsem raděj vzbuditi ho ze sladkého spánku. Bez něj nejde lesem jíti, - měl jsem na kahánku. Procházel jsem křížem krážem byl jsem tam i tady, jasně že pak zabloudil jsem, vždyť nevidím hlady. Tak jsem bloudil po lesíčku strachy sotva šeptnul, slzy jsem měl na krajíčku a u cesty kleknul. Slyším šustot, ohlížím se, na kentaura narazím. Křičí na mne:" Bídný červe, teč ti zuby vyrazím! Prorazil jsem hustým křovím a pak běžel rychle dál zdálky už jsem slyšel pouze jak se kentaur smál. Do Prasinek přiběhnul jsem dech jsem sotva popadal. Zamířil jsem k Žluté tlapě, mám Vám říct co bylo dál. Pan vedoucí na brigádě, vyhodil mne zase ven, že do práce má vždycky student chodit řádně ustrojen. autor: Ladard Papulka -
Prasinky do DV - U Tří košťat
Jak jsem nedostal brigádu IV. U tří koštat aneb jak jsem byl pozván na oslavu Famrpálového poháru Po pokusech nezdářených, jenž jsem stihl dopsat, chci teč čtvrtý, nejhorší pro Vás stručně popsat. Do Prasinek na brigádu vydal jsem se znovu, neboť mi pan vedoucí z Tlapy poslal sovu. A v tom dopise bylo psáno: " Dostavte se zítra ráno, přijčte zdráv a ošacen, Ať zas nejsem nešťasten. Zítra ráno míním brzy, přijčte po půl osmé- zdržení pak velmi mrzí, je to celkem prosté. Peníze si vyděláte, zaléváním zahrad, potom chutně posnídáte a pak zpátky na hrad." Radostné to bylo psaní, nemohu se dočkat, proto rychle vyrážím, když v tom slyším:" Počkat!" Volá na mne primus můj: " Ladarde, teč chvíli stůj! Pohár dneska přebíráme, na oslavu srpce máme. My, co nejsme v pubertě bezvadný plán máme, jdem se napít k Rosmertě, tam si ležák dáme." Je to velká pocta pro mě, přemlouvat se nedám, za vstup platím čtyři svršky, pak ke stolu sedám. Oslava to vskutku smělá, namačkána všude těla. Ta volala :" Prváčku, pojč se napít ležáčku! Po ležáku máslovém, když jsem již tři vypil, mávám sklenkou směrem k baru, bych Rosmertě připil. "Mladá paní",volám na ní: "čípak je to vina, že na našem dlouhém stole, chybí medovina!" To je proto, drahý pane, že medovina došla, vyslala jsem pro ni ale, dost rychlého posla. Pošlu ale ješte sovu, snad je více pobídnu, mezitím Vám, místo medu, ohnivou whisky nabídnu. Já souhlasím, drahá paní návrh chutě přijímám, moc -li lahví máte skladem, o to se teč zajímám. Objednáme hnedle čtyři, k tomu něco k zobání neboť dnešní večer bude míti dlouhé trvání. Potom v pozdní noční době, přemožen alkoholem, nakláním se a k vlastní škodě ocitám se pod stolem. Opouštěl jsem Koště k ránu, vetchým krokem houpavým, dnes si sotva v Žluté tlapě reputaci napravým. Bylo brzké ráno šedé zakopnul jsem," Klatě.!" trvalo mi hezky dlouho, než jsem došel k Tlapě. Zaklepal jsem, dveřmi vstoupil, na zem sebou seknul- vedoucí se polil kafem, ten se asi leknul. Opírám se rukou o stůl, ze země se zvedám, politého vedoucího, očičkama hledám. Pan vedoucí se mému zraku, začal zvolna ztrácet, když v tom škytnu a pak znovu a začínám zvracet. Pan vedoucí na brigádě byl pak velmi jízlivý. Od stolu pak zařval na mě: "Prý ať příjdu střízlivý!" Proto milí studentíci, píšu s hlavou v bolu vyhněte se prosím vždycky démonu ALKOHOLU! autor: Ladard Papulka -
Deník Ferdinanda - Mintaka Orionis (překlad z hadího jazyka)
čtvrtek 21.června 2007 Tak jsem se dozvěděl, že se sem zas chystají nováčci, už si na ně brousím zuby! Teč to jinak je nuda, ani v apatyce není moc chcíplotin, takže se nemám z čeho těšit. Jsem zavřenej ve sklepení a nikdo za mnou nejde. Jen Nekro tu zas byla a sliboval a sliboval... Jenže jeho sliby! Kdo tomu má věřit! To prej - budeš mít k večeři studenty, už je to dohodnutý... A kde nic tu nic. Už mě to nebaví! Abych si tak jednou nesmlsnul na panoj zástupcoj! Furt mi sem leze a ruší mě z mého rozjímání. pátek 22. června 2007 Nuda. Ani Nekro dnes nepřišel. Všichni se už těšej na konec školního roku. A tak si říkám, jestli bych se neměl poohlídnout po nějaký tý nevěstě. Samotnýmu je takhle baziliškovi smutno. Jo ve dvou, to by byla jiná. Jenže kde tady potkat nějaký ucházející baziliščí kus, když tu člověk o baziliška nezavadí. Něco vymyslím. Mohl bych třeba frnknout do světa na zkušenou a trochu se porozhlédnout. Sklepení už mi začíná být malý... sobota 23. června 2007 Opět neskutečná nuda. Ve Velký síni ale bylo nějak živo, slyšel jsem ty hlásky až sem. Hned bych se do nějakého toho studentíka zakousl... Ty propadlíky by mi sem ale mohli hodit, neučej se, kašlou na to, tak by mohli bejt užitečný aspoň mně! Jo, Veldrin mě sem přišel nakrmit - chcíp mu v lese jednorožec, tak ho potřeboval tajně zlikvidovat. Nebyl problém, akorát ten jeho roh mě chvíli tlačil v žaludku... Jinak prý ani v lese nic novýho, žádná bazilišková na obzoru. No co se dá dělat, budu se asi muset zařídit sám, všichni na mě kašlou a přehlížej mě a já přitom netoužím po ničem jiným než po troše toho citu a obrovském množství potravy... Proč mě nikdo nemá rád a všichni mě jen využívaj? Možná to je uděl nás, bazilišků. neděle 24. června 2007 Dnes se hrál famfrpál. Doufal jsem, že mi přinesou nějakýho toho uhynulýho studentíka nebo profesůrka, ale nic, kašlou na mě. Zřídili dokonce apatyku, aby je zas uzdravili. Já na nějaký uzdravování nejsem, příroda je krutá a nejslabší umírá. tyhle jejich humanistický tendence mě ničí a připravují mě o mou jedinou radost - jídlo. Ale v hlavě se mi rodí plán - na prázdniny někam odjedu, nejlíp k moři. Trochu pročistím pláže od turistů a budu se slunit. Ono do sklepení moc světla nepronikne a vycházky nemám povolený. Kam bych se tak mohl podívat? Určitě někam, kde je pěkně teploučku, svítí tam sluníčko a nejsou tam kuny... pondělí 25. června 2007 Tak famfrpál se prý ještě hraje, ale žádný úhyn není hlášen! Jaká škoda! A já se tak těšil a pořád si dělal naděje. Byl za mnou zase Veldrin s další mršinou. Nějak se mu to tam vymyká z rukou. Ale slíbil, že by mohl zařídit, aby se jako nenápadně na výpravě nějaký ten student ztratil. Uvidíme, co se z toho vyklube. No nebudu si dělat marný naděje. Ale kde jsou ty časy, kdy jsem dostával každý den nejméně jednoho studenta k večeři jako delikatesu! Hm, to byla idyla, ale to už se asi nikdy nevrátí. Kručí mi v břiše... Mohli by toho nosit víc. úterý 26. června 2007 Nuda, žeru se nudou. Škoda, že nemám nehty, takhle si musím okusovat vlastní ocas! No je to jasný, na prázdniny mizím! Nehodlám se dožít toho, že se jednou vlastnohubně sežeru, to už by i na mě bylo silný kafe. Balím kufry! Beru s sebou všechny cennosti a mizím pryč. Teplo volá! Snad tam najdu i nějakou tu spřízněnou duši, která má stejný smysl pro romantiku jako já. Ale proč by ne, jsem přeci ještě štramák! Moje tělo jedna báseň, duševně jsem na vrcholu! Co by která chtěla víc! Navíc jsem romantickej typ - jídlo jedině při svíčkách a za zvuku houslí, jinak nepolknu... I když jsou nějaký ty výjimky, to jo... Ale pusu si vždycky utírám po jídle ubrouskem! středa 27. června 2007 Teč se to tu hemží nováčky, ale do sklepení se bojej, jaká škoda. Možná svoji prázdninovou cestu přeci jen na chvíli odložím a počkám si na ně. Nějaký zvědavec a naivka se vždycky najde! A nováčci jsou pěkně čerství, křupavoučcí, nemaj ještě zatuhlé mozky, ale docela chutné mlačounké mozečky. Mňam! Spoléhám na Veldrina, že mi sem nějakýho naivku pošle. Já bych si s ním rozhodně už poradil!